I když nepodnikáte, nevytváříte produkty a neprovozujete žádné služby, tak vším, co děláte a tím, jak se chováte, vytváříte pro celé vaše okolí jejich osobní, lidskou zkušenost s vámi – Human Experience.
Je nekonečná množina věcí, vlastností, postojů a chování, kterými můžete zlepšit Human Experience (HX), kterou pro všechny ostatní kolem vytváříte. V žádném článku na světě by je nešlo vypsat, protože takový seznam nikde nezačíná, nikde nekončí a má nekonečně mnoho možných položek. Pojďme se ale aspoň zkusit podívat na to chování, které člověku jeho HX dost silně snižujou a přitom by nebylo tak těžké s tím něco udělat – a stát se pro své okolí přijemnější součástí jejich životů. Takový člověk například:
- pokud může komukoliv pomoct jakoukoliv drobností, která ho vůbec nic nestojí a jinému hodně pomůže, neudělá to, protože „proč by to dělal?“ a „jak jsi mi pomohl ty?“
- zásadně, i pokud ve skutečnosti nikam extrémně nepospíchá, předjíždí celou kolonu aut před zúžením a cpe se zpět do pomalého pruhu až těsně před překážkou, protože jeho zájmy a jeho pohoda jsou samožrejmě důležitější než všech ostatních v koloně
- celkově je velmi nepříjemným až agresivním řidičem, jaké za volantem vždy nerádi potkáváte
- cítí se dobře, když může šířit drby a pomlouvat
- je vám i během krátkého setkání schopen vykládat stejnou več třeba 5-6x, dokud od vás nezíská reakci, jakou jsi představuje (pochvalu, uznání, jěště větší pochvalu, politování, znovu pochvalu za to samé, cokoliv…)
- necítí se hrozně, ani nemá výčitky, když dorazí někam i výrazně později, než byl domluvený a nechá na sebe druhou stranu čekat… pokud se výjimečně na dálku omluví, tak zásadně až v době, kdy už nějakou dobe mešká – nedává vědět předem, že to „nezvládne“
- dá si tu práci na všem najít něco, co by se dalo zkritizovat, nikdy ale sám nechválí, naopak, spíše vyžaduje být chválen a pokud se mu toho nedostává, nebo nedejbože někdo zkritizuje něco na něm, je až agresivní
- často je žoviální, myslí si však, že je vtipný, i když celé okolí vidí, že je spíše trapný
- kamkoliv přijde, vyžaduje od všech tu nejvyšší pozornost, vnímá sám sebe jako extrémně důležitou VIP, které mají ostatní „sloužit“, chová se povýšenecky a např. automaticky tyká (dospělým) Vietnamcům
- je schopen vyhodit odpadek jen tak na zem, či z okénka jedoucího auta
- zásadně netřídí odpad, protože nějaké stovky tun plastu na plážích v Dominikáně a hynoucí vodní svět „nejsou jeho problém“
- třídí odpad naopak až příliš posedle a je vám schopen dát kázání, pokud chcete obal od svačiny ve městě odhodit do obyčejného odpadkového koše, protože „to přece patří do plastu / papíru!“
- vnucuje vám své dietní názory i když o ně vůbec nestojíte, jenom proto, že zrovna něčemu věří a když se někdo dívá, tak se podle toho i sám co nejostentativněji stravuje
- pracuje pro Českou poštu a nemá výčitky brát výplatu za doručování balíků a doporučených zásilek, o které se ani nepokusí…
- dává často sliby, ale jen proto, aby se vyvlékl z aktuální situace – ve skutečnosti už v ten moment ví, že je nejspíš nedodrží
- rutinně lže, bez mihnutí oka, bere to jako samožrejmost, jako přirozený způsob, jak se „ve světě neztratit“
- příjde mu normální, že „příležitost dělá zloděje“ a v situacích, které mu nejdou nijak prokázat, se nerozpakuje si cizí věc či třeba peníze ponechat, anebo jinak zneužít situaci ve svůj prospěch ke škodě někoho jiného – obecně má tendencí získávat vlastní výhody i na evidentní úkor ostatních, ve všech možných životních situacích
- je velmi málo, pokud vůbec empatický
- tón jeho přirozené komunikace je povýšenecký až nepřátelský, jeho přízeň si zřejmě „nejdříve musíte zasloužit“, celkově jeho postoje ke všemu jsou spíše negativní
- na zprávy v rámci instant-messagingových služeb (messenger, WhatsApp, SMS, …) a na e-maily odpovídá zásadně s velkým zpožděním, často vůbec, a to i přesto, že mu v odpovědi žádná skutečná vytíženost nebrání a i v případech, kdy by druhé straně reakce dost pomohla (tím myslím tedy reagovat aspoň na zprávy typu Dáš mi prosím vědět, jestli dorazíš? Musím potvrdit rezervaci…, a ne něco jako Ahoj, jak to jde?), a raději dál prokratistunje, protože „Není kam spěchat“, jakkoliv ho zrovna potřebujete…
- kouří bez jakýchkoliv výčitek v přítomnosti nekuřáků, včetně dětí
- pokud má psa, zásadně po něm neuklízí, protože zvedat ho_no z chodníku je zřejmě „pod jeho úroveň“
- když nakoupí v supermarketu a vrací vozík, vybere si tu řadu, kde je vozíků nejvíc a začínají třeba i blokovat dopravu, protože ujít těch pět kroků navíc a zasunout ho do řady, které je skoro prázdná – za to ho nikdo neplatí (a „jeho čas je vzácný“)
- ze stejných důvodů klidně parkuje na místech vyhrazených pro vozíčkáře či rodiny s kočárkem, nebo ještě lépe na místě, které není vůbec parkovacím místem, ale má ke vchodu do nákupáku blízko, jakkoliv tím ostatním komplikuje život
- nedbá na osobní hygienu ani obecné hygienické návyky
…uff, až je mi z toho trochu ouzko a jen doufám, že na lidi, kteří by z toho seznamu splňovali až moc věcí (a spoustu jiných tohoto typu, které by šlo vypisovat donekonečna) najednou, nebudu mít v každodenním životě až zbytečně moc „štěstí“ :-).
Nejraději bych založil, definoval a začal měřit nějaký Human Experience Quotient (pro absenci oficiálního označení mu budu říkat HEQ :-), podobně jako třeba IQ, ale to dost dobře nikdy nepůjde: nejde to totiž udělat jako výsledek vyplnění nějakého testu, protože většina lidí, speciálně těch, kterých se to nejvíc týká, by z takového seznamu 90% věcí o sobě pokrytecky nikdy nepřipustila. Respondenta by tak musela snímat nějaká tajná kamera, o které by neměl tušení, 24 hodin denně po dobu aspoň jednoho roku, aby to šlo vyhodnotit – což se samozřejmě nikdy nestane. Takže i když nejde nijak přesně změřit, věřím, že rozumíte, co tou každým člověkem vytvářenou Human Experience myslím. Na ostatních jí jde poznat docela snadno: zkuste si třeba aspoň na 10 vteřin představovat, jaký člověk je i mimo dosah kamer třeba náš Miloš Zeman a jaký slovenský Kiska. Jak své okolí vnímá Obamu a jakou asi experience kolem sebe šíří Trump…
Podobně, jako se vysoce inteligentní lidé budou spíše obklopovat dalšími inteligentními lidmi, funguje to stejně i v případě vysoké či nízké HEQ. Takže i kdybyste si nakonec úpřimně přiznali téměř všechny ty body ze seznamu výše, neznamená to ještě, že budete odkázaní žít na pustém ostrově a s nikým už nepromluvit. Jen se vám postupně vyfiltruje vaše okolí a budete se převážně potkávat a pracovat s lidma, kteří jsou v tomto na podobné úrovni. Spousta lidí si tak ani nikdy nemusí uvědomit, že by pro své okolí vytvářela nějakou horší zkušenost a může nabýt dojmu, že to tak je „normální“ a dělají to tak všichni, tak proč ne on(a).
V mém podnikání, kde empatie je jeden ze zásadních předpokladů dobře odvedené práce, je zrovna HX, jakou vytváří lidé, se kterými mám spolupracovat (ať už na opačné straně či „na stejné lodi“) po všech předchozích zkušenostech tak velmi důležitá, že už raději spolupráci či zakázku (byť finančně zajímavou) s omluvou odmítnu, pokud zaregistruji evidentně špatnou HEQ u klíčových zúčastněných… Mám jen jedny nervy a jedno zdraví, a někteří lidé na projektech dokážou být „rakovinou“ pro všechny ostatní a pro dlouhodobou spolupráci jsou prokletím…
UX.House není „portál osobního rozvoje“, nemůžu a nechci nikomu radit, jaký má či nemá být. Chtěl jsem jenom upozornit na další důležitou „Experience“, která se týká všech – i těch, kteří nepodnikají či nenabízí své služby za peníze. Věřím ale v to, že pokud si začnete uvědomovat své dopady na okolí a zkusíte s tím něco udělat, svět bude zas o něco parádnějším místem pro všechny. Za sebe děkuji všem, kteří se o to alespoň pokusí ;-)!
